Cestovní léto
Červenec u nás probíhal v klidu a pohodě, holky lenošily schované ve stínu, neboť jak známo deerhoundi nemají horko rádi. Já ho proležela s ischiasem, takže jsme se válely spolu. Vycházky byly krátké v podvečerním západu slunce. Avšak srpen u nás byl ve znamení výstav. Frekvence návštěvnosti výstav podle mě nebyla ideální, ale nějak se to sešlo... Evropská výstava chrtů, spojená s klubovou výstavou, se letos konala ve slovenských Mojmírovcích - no nechte si to ujít, když to máme přijatelně daleko. Pravdou je, že se konala skoro v plné režii českých deerhoundů, jedinými zástupci jiné země byli ruští vystavovatelé s psem a fenkou dovezenými z Velké Británie. Evropskou výstavu posuzoval Frederic Maison z Francie, kterému se ruští psi zalíbili a jak fenka, tak pes získali Evropského vítěze. Přesto si myslím, že i naši deeři dopadli velmi pěkně a byli jsme tvrdou konkurencí. Na klubové výstavě posuzovala Bitte Ahrens z Itálie, které se naopak velmi zalíbili sourozenci Assing Irater Irsias a Azarie Irsias, kteří získali Klubového vítěze a Assing BOBa.
Naše deerhoundí společenství si oba dva dny užívalo pohody hezkého počasí i bezvadného setkání stejně postižených jedinců ( postižení = náklonnost k našim špidlatým miláčkům).
Další výstavou v pořadí byla MVP v Bratislavě. Tam jsem odjela jen s Mončou , jejím Chiccouškem a Adinkou s Janičkou. Byla to taková malá dovolená. Ubytovaly jsme se, jako každoročně, na Zlatých pískách. Chiccovi se podařilo, stejně jako Janičce, dodělat Slovenského šampiona a Adiska získala svého prvního slovenského CACe. Fotky , bohužel i přes úspěšnost celé výpravy, nejsou. Nějak jsme nestačili fotit..... Další výstavou byla Klubová výstava chrtů na Konopišti. Tam jsem měla v plánu, že si Adinka ( jako jediná zástupkyně naší rodiny) užije, jak přítomnosti ostatních deerů, tak skutečnosti, že se výstava konala venku. No počasí bylo jiného názoru a celý den lilo a lilo. Vyjádřila bych to přesněji citátem ze známého filmu : " A chčije a chčije". Možnost využití zelených prostranství okolo nás, se cvrlo napřed pod rybářský stan Voborníků a posléze pod větší stan Tylšů. Psy jsme drželi pod různými malými stany, které posléze promokly a tak jsme nakonec skončili všichni jako zmoklé slepice. Pravdou je, že než se dostalo na vystavení deerhoundů, počasí se smilovalo a jen tak poprchávalo. Poprosila jsem Ivanku o vystavení Adisky ( neboť ischias se mnou stále bojoval a občas se snažil i vyhrát). Na výstavu se jel vystavit i náš tatínek Bastík, který dal opět jasně najevo, že výstavy nemá rád. Naštěstí všichni deerhoundi z naší výpravy nadšením neoplývali a tak se to ztratilo.
No a aby toho nebylo málo, tak poslední srpnovou akcí byla MVP v Mladé Boleslavi. Výstava se konala venku, počasí nám přálo a tak jsme vyrazily s naší Mončou ( Chiccem jako doprovod) a Adiskou. Sešli jsme se ustálená parta, přidala se k nám Lucka, která sice nechala doma deerhounda, zato přivezla velké tlusté desky se spoustou papírů, které spolu s Evou Vob. a Olinkou nasbíraly při zakládaní našeho nového klubu CDC. Dolaďovaly se ještě nějaké maličkosti. A myslím, že nikdo ze "smrtelníků" si nedovede představit, co papírování, starostí a času bylo obětováno, abychom my všichni ostatní se mohli hrdě hlásit za členy našeho nového klubu. Patří jim veliký dík od nás všech. No pravdou je, že jsme se stačili i vystavit. Posuzovala nás paní Sosnová, známá tím, že chrt má běhat a pohyb je pro chrta typický a pro předvedení důležitý. Vystavovala jsem si Adisku sama, záda polevila a já se cítila jako za mlada. konkurencí našich deerhoundů byla Carla Schreyer z Německa, která tentokrát přivezla 2 slečny Jenny Baylind ( ta byla s Ady ve třídě) a Hildegard Baylind ( vystavovanou ve tř. otevřené). Adiska svou třídu vyhrála a v souboji o CACIBa jsme Carlu "uběhali", neboť paní Sosnová se rozhodovala, které z nás dá titul a nechala nás při tom běhat, dlouho, dlouho, dlouho ( to dlouho se zdálo hlavně nám lidem, protože deeři se při nás lehce vznášeli, kdežto my každé další kolečko funěli více a více). Nakonec si Adiska doslova vyběhala svůj první CACIB, já radostně vyskočila a zjistila jsem, že můj kamarád ischias je opět mezi námi. Po vystavení jsme vyrazili deerhoundíky nechat proběhnou, Asi a Derísek se vykoupali, takže Hanka umdlévala, protože Asi šel reprezentovat jako držitel BOB ještě do závěrečných soutěží. Naštěstí rychle uschnul a byl stejně krásný jako před koupelí.